Psáno srdcem i duší

,,Dobrý den, pane, co to děláte?" otázal se mě jednou mladík, na tváři ani vrásky, ale vlas měl bílý a stejně tak i plnovous.
,,Dobrý den, pane, chci vrátit čas!" pochlubil jsem se mu a hrdě vypřímil hruď.
,,A proč to děláte?" otázal se mě se šibalským úsměvem.
,,Inu podívejte se, pane, lidé si stěžují na výfukové plyny, které škodí ovzduší....zrovna tuhle v Praze naměřili příšernou kvalitu vzduchu!" vytáhl jsem svůj první argument a čekal, co mi řekne. Nic, poslouchal dál.
,,V Japonsku zase mají problém s vymíráním pand! Strašné! Prostě si představte, že bychom dovolili, aby tyto nádherná zvířata byla vyhubena! Otřesné!" Zase bez odezvy, pouze přikyvoval. Pomalu se mi rosilo čelo.
,,A co teprve případ ten nedávný případ unikáním chemikálií z jedné blízké továrny! Celou řeku museli pročistit!"
,,Jen dál, jen dál, poslouchám," pobízel mě trpělivě.
,,Nu a pak tu je celosvětové tání ledovců! Hotová globální kalamita! Jednoduše jsem se rozhodl, že nejvíce lidstvu prospěji, když vrátím čas před to, než toto všechno vynalezli!" pravil jsem hrdě a čekal chválu. Vyhoupl se na stoličku vedle mě, až se zapotácela, div s ním nespadla.
,,Hehehe, vy jste zvláštní," řekl po chvíli onen mladík či stařec poťouchle.
,,Proč myslíte?" otázal jsem se lehce zaraženě, zhrzeně a zklamaně.
,,Myslíte si snad, že lidstvo se ze svých chyb poučí? A i kdyby, stejně jej k tomu vynálezu dovede jiný vynález!" vyřkl lehce tajemně. Nechápavě jsem se podíval.
,,Podívejte se, oni si sice stěžují na tání ledovců, ale aby omezily auta, to ne, kdepak. Kdybyste jim vzal auta, asi vás s celým tímhle vynálezem pošlou s prominutím, k šípku," povídal a houpal se na židličce dál. Zamyslel jsem se, ten podivný mužíček měl možná v něčem pravdu.
,,A až lidé přijdou, že si vlastně stěžují sami na sebe, už nebude takovýto vynález třeba," kývl hlavou k nástroji pod mikroskopem na stole. Smutně jsem sklopil hlavu.
,,Lidstvo si musí pomoci samo. Samo se musí probrat ze svého spánku, samo se poučit ze svých chyb, aby udělalo nové a snad o něco menší. A až malé děti uvidí chyby svých rodičů, poučí se z nich a snad je už nezopakují. V tom je naše budoucnost. Kdepak mladíku, čas nechte časem, protože jinak byste nás musel vrátit do dob, kde jsme ještě jako buňky si vesele plavaly v moři," dokončil náš spor, seskočil ze židličky, pozvedl klobouk, uklonil se a pak běžel dál.