Psáno srdcem i duší

Prázdný papír, plné srdce. Chci psát, vím o čem, ale slova prostě nestačí. Nestačí popsat pouto, které vznikne, když si dva lidé zachrání život....

Byla to jako pohádka. Únik z kruté reality do světa neuvěřitelných možností. Do světa snů. Občas se sen zvrtl. Ale to tu byl on. Objevil se zčistajasna. Kryl mě vlastním tělem. Chránil mě. Držel mě za ruku, když jsem se třásla strachy. Pomáhal mi na nohy, když jsme upadla. Hlídal mé bezpečí, když jsem odpočívala...  Jak si mohl dovolit tak zčistajasna zase zmizet? Jak si mohl ten sobec dovolit říct, že mě nechce vystavovat nebezpečí a že už za ním nikdy nesmím přijít? Jen tak mě vytrhnout z pohádky a vrhnout do reality.

Dobře, řekla jsem si, život jde dál. Jenže život dál nešel. Můj život se zasekl. Na první pohled jsem šla dál, byla v jiných náručí, ale ve svém nitru, jsem je vždy porovnávala. A když někdo nebyl jako on, můj zájem ochabl.

Když jsem byla s ním a bojovala, probrala se ve mě má drastičtější stránka... Tu dokázal uklidit jenom on....

Tahle stránka se probrala, když jsem teď byla na jednom larpu. Utichla až ve chvíli, kdy oblečeni v historických kostýmech jsme leželi já a kamarád. On opřen o pouzdro s dýkou, u sebe luk a šípy, já schoulená u něj. Tohle prostě není fér. Jak mám vědět, jestli jsem se neuklidnila jen proto, že mi ho připomněl tou chvílí? Nebo jestli to bylo proto, že ho mám ráda? Odpověď mě napadá sama a je krutá.

Směšné, že to sem píši. Jenže nemám jak jinak, v tomhle mi asi nikdo neporadí ajá to potřebuji ze sebe dostat. Nechci tím ale nikoho zatěžovat...

Je to kruté... Přát si po celých šest let.. doufat, že se jen tak objeví ve dveřích... Ze ho někde tady najdu... Co když ho najdu a nebude mě chtít?

No, tak si vyzkoušíme, jestli srdce umí puknout.... Ha, tady máte důkaz, že jsem zpět. Mám pocit, že asi umřu žalem, ale přesto dávám blbý vtipy a dělám si z toho legraci. XD Konec, dneska to už balím....

Někdy si připadám, že mě někdo vytrhl z pohádky. Že jsem v jedné žila... Proto jsem nechtěla jet z larpu... Na malou chvíli jsem zase žila ve své pohádce.. Udělat tak svůj život pohádkou...