Psáno srdcem i duší

Co dál? Jen přání Ti napoví... Co vědět smíš, to brzo pochopíš. Chceš letět výš, letět výš než smíš... Co dál... vyměnit úsměv za nový kýč... Poklepat na rameno, zeptat se, zdali smíš... letět výš, letět výš...

Jen se nadechnout a pouta přetrhnout... slza... jediná... kýč? Růže bez klína... samotná.. svázaná prameny vzpomínek.... jen se nadechnout a pouta přetrhnout.... Nádech... Druhý... třetí... Čas dál letí... neúprosně, dny ubíhají... klapka, kamera, jedem.... Úsměv, ladné pohyby, naučené v zrcadle... Boj se sebou samou.... co je přirozenost a co je maska.... Co když maska se tváří jako přirozenost a když mám mít masku, tak jsem to já? Maska mého skutečného obličeje... Kradmý úsměv.... Vezmi si co chceš a nic nevracej...

Pro co žít a pro co umřít? Tolik snů, který dřív splnit.... Tolik mužů, kterého dřív milovat? Jdi za svým srdcem... Srdce by rádo chtělo... Prostě najít štěstí... Kdy budu šťastná? Až uvidím, už z dálky zářivý úsměv. V očích radost i jiné přepychové city... Marnost nad marnost a všechno je marnost... Být milována.... být šťastná... dělat jiné šťastnými..

Kýč.... jeden vedle druhého... A přesto.... letět výš, letět výš, než smíš....

Zachumláš se do oblaků,

uslyšíš zpěv ptáků.

Volají Tě,

milé dítě.