Psáno srdcem i duší

Náhlé vnuknutí slov ve škole :-))

Když vymřou hrdinové, kdo nám zbývá? Dívka s bandou věrných hrdlořezů? Nebo Andělé?

Připadáš si

Zavřít ústa, zatnout zuby, zařvat steskem, hlavně... ať to nikdo neuslyší...

Tákže, milá dítka, jistě jste si všimli, že jsem zamilovaná nebo jak se tomu nadává. Celou dobu jsem si zoufala, psala bolestivé povídky a blá blá blá. Jenže jsem si řekla, sakra ženská, na co si to hraješ, tohle nejsi ty....

Mám ráda podzim. Cítím z něj nové možnosti. Cítím z něj klid a pohodu. Cítím z něj krásu budoucích dnů. Nač si jej kazit.

Víte, co dělá spisovatel, když ho něco zžírá a nedá mu to spát? Píše. Zoufale se vypisuje ze svých pocitů, protože má pocit, že papír, v mém případě jakýsi technický soubor, je to jediné, co ho chápe... Možná si někdo bude myslet, že následující pokus o literární dílko je výmysl nebo je nějak přehnané. Ne. Je to až příliš reálný popis toho, co se vě mě odehrává či odehrávalo.

Znáte pohádku Labutí jezero od Disneyho? Byla moje nejoblíbenější. Vždycky jsem si přála takového prince. Co když se pak objeví?

Pokusím se napsat to, na co právě myslím, ale jelikož mi tu tak trochu tečou slzy radosti, asi to bude obtížnější :-)) Ano, kdo si toho ještě nevšiml. Tohle píši přímo, bez příprav, jako vše, v Proudy myšlenek. ;-)

Psala jsem co mi přišlo na jazyk a pod prsty...